Od roku 1933, kdy si pořídila prvního velškorgiho jménem Dookie, měla a má toto plemeno v oblibě královna Alžběta II. Volba malého skotáckého psa coby královského mazlíčka byla nezvyklá a přinesla jisté potíže. Královští korgiové byli znudění nedostatkem pracovního vytížení a občas se bavili tím, že chňapali po nohou personálu paláce. Existují záznamy o tom, že pokousali dva granátníky, jednoho irského gardistu, jednoho policistu a jednoho královského natahovače hodin. V roce 1991 se dokonce dopustili urážky majestátu, když pokousali samotné Její Veličenstvo, které se pokoušelo zarazit jejich rvačku. I přes tyto nešťastné události věrnost panovnice tomuto plemeni ani trochu nezakolísala a několik generací velškorgiů zůstalo milovanými společníky v Buckinghamském paláci.
Hned za první dvě desetiletí doby, kdy se plemeno těšilo královnině přízni, se jeho obliba zvětšila dvacetkrát, takže hravě překonali velškorgiho cardigana . Dodnes je Pembrok asi osmkrát oblíbenější.
Velšsky se nazývá Ci Sawdlo nebo Ci Sodli, což znamená "honák". Stejně jako typ Cardigan byl i Pembrok používán víc než 1000 let jako honácký pes. V minulosti byl také nazýván Welsh Heeler (velšský honácký pes). Obrázek z roku 1650 představuje psa s relativně krátkýma nohama, který má určitou podobnost s dnešním korgim. Obyvatelé Walesu jsou toho názoru, že korgi je prapůvodní pes britských ostrovů, který zde hlídal dobytek ještě před tím, než Římané dobyli ostrovy v 1. století našeho letopočtu. Je-li to pravda, musel by být korgi keltského původu. V hrabství Lancashire existoval kdysi selský pes, který měl vztyčené nebo převislé uši a černou nebo světle hnědou barvu. Tento pes se nazýval "Heeler", nebo také "Lancanshire Heeler". Hauck rozlišuje dva druhy heelerů, "Heeler-Ormskirk" a "Lancanshire Heeler". Oba popisuje jako podobné korgimu. O Ormskirk heelerovi říká, že je černý jako smůla s odznaky barny třísla a má vztyčené uši. Ještě v r. 1955 bylo možno vidět takové psy v okolí Ormskirku. Lancanshire heeler byl podle Haucka honácký pes s hlavou lišky , černohnědý s tříslovými odznaky. Heeler byl používán jako hlídací a honácký pes a také jako hlídač na panstvích.
Corgi hraje ve velškém národě opravdu nemalou úlohu. Nespočetné historky byly o těchto psech vyprávěny u krbů vesnických obydlí. Příběhy se tradovaly z pokolení na pokolení, šly od úst k ústům, až z nich byly celé romány. Vesničané ve velšských horách tvrdili, že každý Corgi je zakletý princ nebo princezna. Turisté si občas koupili jednoho nebo dva takové psy na památku, ale o nějakém chovu mimo Wales nemohlo být ani řeči. Francouzský básník Guy de Maupassant poznal tyto psy ve Walesu a popsal je jako "malé zvíře, úplně žluté, téměř bez tlapek, tělem podobné krokodýlovi, s hlavou lišky a s ocasem ve tvaru trumpety" .
Corgi je především pastevecký a honácký pes. Tato činnost formovala jeho podstatu celé generace. Říká se o něm, že i dnes je neodolatelně přitahován k dobytku a i bez speciálního cvičení začíná dobytek pohánět. Neúnavně a stále štěká, běhá sem a tam, nahoru a dolů, zakusuje se do pat dobytka a velmi obratně se při tom vyhýbá ranám kopyt.
O původu slova "Corgi" je hodně dohadů a bylo hodně napsáno. Panuje názor, že slovo corgi je kombinace "cor", česky skřítek, a "gi" což česky znamená pes. Uvažuje se také o zkratce "Corlan Gi", což znamená pes na košárování ovcí. V jižním Walesu je slovo corgi používáno pro označení psa, ale znamená to také šibal.